Kostel sv. Jiljí stojí v jihozápadní části města. Pro město má kostel zvláštní význam, neboť právě do míst, kde stojí, kladou pověsti počátek osídlení rakovnického údolí.

P o v ě s t :

Od r. 1588 město královské. Jméno města je spojeno s pověstí o chudé ženě, která žila v blízkosti kostelíka sv. Jiljí, Tato žena neměla do dát dětem k jídlu, nachytala v nedalekém potoce raky, o kterých se tvrdilo, že jejich maso je jedovaté. V domnění, že ukončí chudý život svůj i dětí raky uvařila. Po požití zjistila, že červené maso raků nejen, že není jedovaté, ale dokonce je i chutné. Proto se k potoku často vracela a raky chytala. Zvěsti o tom, že ve zdejším potoce žijí tito chutní živočichové se rychle šířily a do okolí potoka se lidé začali stěhovat a nově vzniklou vesnici na počet raka pojmenvali „Raková“. Východně od této vesnice začala na vhodnějším místě posléze výstavba města Rakovníka. Roku 1482 byl městu udělen znak, v jehož středu se nachází právě červený rak.

Jedná se o drobnou pozdně gotickou stavbu s žebrově klenutým presbytářem, k níž přiléhá prostá loď s předsíňkou. Výprava kostela je barokní; ústředním motivem hlavního oltáře je obraz sv.Jiljí z 18.století.

Kostel sv. Jiljí je údajně starší než město Rakovník. V minulých dobách sloužil mimo jiné jako posvátné útočiště. Pokud se v něm ukryl pronásledovaný provinilec, nesměl být v kostele zajat.

Malá původní kaple byla roku 1487 rozšířena o loď, kterou z odkazu mlynáře Vacka postavil jeho schovanec Jiřík. Hřbitovní zeď byla zbudována roku 1535.

Ve dnech 25. října až 5. listopadu 1620 byla ve vypáleném kostelíku zřízena dělostřelecká baterie, odkud pálili císařští vojáci na vojsko zimního krále Bedřicha Falckého a na město Rakovník..

Kostel byl opraven až roku 1660.

V roce 1741, za války o rakouské dědictví, obsadila kostel nepřátelská, francouzská armáda a zřídila v něm prachárnu.

V roce 1856 prodělal kostel rozsáhlé úpravy. Chatrná šindelová střecha byla snesena a nahrazena pálenou krytinou, klenba v kostelní lodi byla stržena a nahrazena rovným, rákosovým stropem a před západní průčelí byla přistavena předsíňka.

Cihlová dlažba byla roku 1893 nahrazena šamotovými dlaždicemi.

Několik technických dat

Loď kostela je dlouhá 9,2 m, široká 6,8 m a vysoká 5,9 m. Původní klenba byla o dvou polích, zůstaly po ní jen konzoly na stěnách.

Vítězný oblouk je široký 3,9 m, tloušťka jeho stěny je 0,75m.

Presbytář je široký 5,0 m,dlouhý 4,7 m a vysoký 4,45 m. Jedná se původní kapli, později rozšířenou. Klenutý je v rovném poli křížem, v závěru paprskovitě.

Na podlaze je umístěn náhrobní kámen mlynáře Daniela, donátora kostela. Na kameni je letopočet 1539 a nápis: „ w stredu przied swatau kralawnau umrzel mlynarz darec.“      

Na severní stěně visí obraz sv. Floriána s pohledem na Rakovník. Sv. Florián, patron hasičů hasí hořící chrám sv. Bartoloměje.

Na jižní stěně byly objeveny gotické fresky, které je potřeba zrestaurovat.

Poustevna stojící u kostela sloužila od roku 1440 za obydlí poustevníků – mnichů, kteří se starali o kostel a za to jim obec poskytovala deputát. Prvním poustevníkem byl roku 1440 Tóma. Poustevna byla roku 1760 obnovena. Posledním poustevníkem byl Františkán Romuald a S.Maria, který zemřel v roce 1780.

Kapličky pro křížovou cestu v ohradní zdi nechal zřídit na své náklady mlynář Václav Mrázek roku 1860.

V současnosti jsou kostel a poustevna zapůjčeny pravoslavné církvi.