+420 737 211 101 fara.rakovnik@email.cz

Jak jsme prožili pouť do Lurd

23. 9. 2012 Václav Němec 0 Comments

Je středa 12. září, 8 hodin večer, den Jména Panny Marie a 2 dodávková auta s rakovnickými farníky a několika poutnicemi z farnosti Keblov se vydává spolu s Otcem Vojtěchem a sestřičkou Ambrožkou na pouť, jejímž hlavním cílem jsou Lurdy, místo zjevení Panny Marie svaté Bernadettě. Nejprve jsme se na faře všichni společně pomodlili a svěřili naši cestu do ochrany Panny Marie a andělů strážných.

Po noční jízdě přes Německo jsme si ráno prohlédli nádhernou a monumentální katedrálu v Remeši a v ní sloužil Otec Vojtěch naši první společnou mši svatou. Po prohlídce katedrály vyjíždíme směrem na Nevers, místo, kde je pochována sv. Bernadetta a další den – v pátek večer – jsme v cíli naší cesty, v Lurdech. Prvním velice milým překvapením pro nás bylo, když jsme se dozvěděli, že hned v sobotu dopoledne můžeme mít naši mši svatou přímo v jeskyni zjevení Panny Marie. Sice bylo vše domluveno mailem, ale nepotvrzeno, a když jsme přišli do Infocentra, řekli nám, že se můžeme připojit k jedné české skupině, která tam má rezervaci a jsou prý z nějakého „Rabovníka“. Tak jsme jim to tam opravili a připojili se sami k sobě. Jistě, každá mše svatá je – nebo by měla být – pro nás věřící vždy posilou a nejdůležitějším okamžikem dne pro živou přítomnost Pána Ježíše v Eucharistii, přesto byla pro nás tato mše svatá nějak vzácnější, neboť to, že byla sloužena přímo na místě zjevení, znamenalo pro nás velké dojetí a hluboký duchovní prožitek.

Dny v Lurdech jsme strávili nejčastěji v tichosti v modlitbách před jeskyní, případně před svatostánkem v některé z místních bazilik a kostelů. Vždyť každý z nás nesl Panně Marii radosti, starosti, díky i prosby svoje i své rodiny, přátel, farníků i ostatních blízkých, kteří zůstali doma. I společný program byl duchovní – ranní mše svaté, rozjímání, křížová cesta s Otcem Vojtěchem nebo účast v eucharistickém průvodu a večerním růžencovém průvodu.

V pondělí 17.září jsme zajeli do Torreciudad, španělského mariánského poutního místa v Pyrenejích. Byli jsme pohnuti, jaká úcta a láska se v těchto místech vzdává Pánu Ježíši a Panně Marii. Cestou nazpět jsme se stavili v Roda de Isábena na úpatí Pyrenejí, kde od 11. století stojí krásná katedrála, která byla dlouho také sídlem biskupa.

Z Lurd jsme v úterý ráno zamířili na další nádherné mariánské poutní místo v Alpách – La Salettu, zde se zjevila v roce 1846 Panna Marie dvěma venkovským dětem. Boží moudrost způsobila, že první den pobytu – ve středu, a bylo to přímo na výročí dne zjevení, tj. 19.září, bylo celé toto místo i okolí zahaleno v mracích a mlze, takže jsme největší část tohoto dne  strávili rozjímáním a modlitbami. Velkým překvapením bylo probuzení do druhého dne. Vyšli jsme ven a teprve nyní jsme zjistili, v jak úchvatném prostředí se nacházíme, počasí bylo bez mráčku a nad námi se tyčily nekonečné alpské hory zalité sluncem. Tento den jsme si mohli vyjít i na horskou tůru, pro některé z nás byla trochu náročná, ale rozhodně stála za to. Vzhledem k poloze poutního místa, 1700 m.n.m. jsme se vyšplhali jistě přes dvoutisícovou hranici, což byl pro některé z nás výkon obdivuhodný.

V pátek ráno jsme již vyrazili oběma našimi auty do Čech, cestou jsme se zastavili v Arsu, místě, kde žil a sloužil Bohu a lidem sv. Jan Maria Vianney. Otec Vojtěch zde sloužil mši svatou, při níž mohl použít kalichu, se kterým sloužil mši svatou svatý farář arrský. Dozvěděli jsme se zde i víc ze života tohoto svatého kněze, a také jsme se zde zúčastnili adorace. To vše přispělo k závěrečné „duchovní tečce“, poslednímu duchovnímu naplnění celé naší pouti. Po noční jízdě Francií a Německem v takřka stálém dešti jsme ráno dorazili do Rakovníka.

Navštívení míst, kde se zjevila Panna Maria je pro nás velkým duchovním obohacením, máme z čeho čerpat a na co vzpomínat. Velký dík nás poutníků patří našemu panu vikářovi, Otci Vojtěchovi za to, že celou pouť organizačně zabezpečil včetně zajištění ubytování, stravy i cesty. Především však nám byl velkou duchovní oporou. Po celou dobu nás povzbuzoval v naší víře i lásce k Pánu a Panně Marii nejen naplňováním duchovního programu, ale i svým příkladem velké lásky k Bohu a za to mu patří naše upřímné P. Bůh zaplať. Na lurdskou pouť však budeme dlouho vzpomínat nejen díky duchovnímu naplnění, užili jsme si i spoustu legrace především díky nezaměnitelnému humoru našeho Otce Vojtěcha, jehož vydatně doplňovali i ostatní dva muži výpravy Jindra Matuška a Jirka Staněk.

Fotografie z pouti do Lurd:

A nakonec jak jsme cestovali: farnostrakovnik.rajce.idnes.cz/Cesta_a_zastaveni_v_Carcassonne