Kostel sv. Bartoloměje je dominantou celého náměstí. Stojí na východní straně náměstí, v místě kde již ve 13. století stál kostel. Do dnešní podoby byl kostel přestavěn na přelomu 15. a 16.století. Jedná se o pozdně gotickou, kamennou stavbu. Kostel je trojlodní a zařízení interiéru je velmi bohaté.

V místech dnešního chrámu stál původně románský kostel sv. Mikuláše, opevněný z rozkazu Vladislava I. roku 1119 příkopy, hradbami a valy. Po požáru byl na tom samém místě, či bezprostředně vedle, v první polovině XIV. stol. postaven současný kostel, který byl roku 1384 povýšen na děkanský chrám.

Z té doby se dochovalo původní zdivo kněžiště a některé zdi z chrámové lodi. Chrám byl totiž roku 1422 sežehnut. Opevnil se v něm Žibřid z Chříče a kališnické obyvatelstvo Rakovníka. Byli však katolickým vojskem poraženi a při boji vyhořel i chrám.

Chrám byl znovu dostavován od roku 1450. Tato pozdě gotická kamenná stavba byla do dnešní podoby přestavěna na přelomu 15. a 16. století. Z roku 1504 pochází kazatelna z dílny Matěje Rejska z Prahy.

V roce 1727 proběhly barokní stavební úpravy – zbudování nového průčelí a kruchty. V letech 1802- 1845 byly zavaleny příkopy kolem chrámu a strženy mosty.

Poslední úpravy pochází z let 1885 – 1896. Chrám byl zbaven negotických prvků a upraven ve stylu gotiky XV. století architektem Josefem Mockerem (autor přestavby hradu Karlštejna do dnešní podoby).

Bohatý interiér kostela prošel také řadou změn. Po požáru za husitských dob byl chrám vypleněn za třicetileté války, a to v letech 1620, 1634 a 1639.

Chrám je 38,9 m dlouhý, 21,38 m široký včetně bočních lodí a 15,7 m vysoký.

Na stěně presbytáře je freska, znázorňující v osmi vyobrazeních umučení sv. Bartoloměje a světice, patrně sv. Doroty.

Hlavní oltář je již třetím oltářem na tomto místě. Z prvního, skládaného, jsou zachována křídla archy a jsou vystavena na hradě Křivoklátě. V roce 1695 byl instalován barokní oltář od truhláře F. Hertla, s obrazem umučení sv. Bartoloměje od Samuela Torera. Současný oltář stojí v chrámu od roku 1875. Je řezaný v novogotickém slohu, uprostřed se sochou sv. Bartoloměje v nadživotní velikosti a sochami sv. Cyrila a Metoděje. Sochy vytvořil František Heidelberk.

Boční oltáře – vlevo sv. Josefa ze 17. století a vpravo sv. Václava ze 16. století jsou oba po celkové rekonstrukci a plně zrestaurovány.

Kostel doplňují oltář sv. Jana Nepomuckého v severní lodi, oltář Božího hrobu pod kruchtou a oltář sv. Vojtěcha v jižní lodi. Ten byl přenesen z kaple sv. Vojtěcha v Kounově a byl restaurován. Jeho původní stav byl žalostný, z ozdobného rámu zbývalo několik úlomků, ještě silně poškozených červotočem. Dnešní podoba dokazuje vysokou odbornost a umění našich restaurátorů.

Kazatelna pochází z dílny Matěje Rejska z Prahy. Stříšku, původně barokní, nahradil Josef Mocker novou, novogotickou.

Varhany byly instalovány v roce 1896 na místě staršího nástroje. Jejich autorem je S. Petr ze Žižkova. I tento nástroj prošel v minulých letech rozsáhlou rekonstrukcí.

Křtitelnice byla dodatečně doplněna dnešním víkem, spodní část pochází z roku 1490, horní z roku 1591. Jedná se cínové dílo místních umělců.

Úpravy prováděné v chrámu po r. 1990:

• výmalba
• instalace osvětlení
• odvlhčení
• ozvučení
• oprava podlahy a umístění nového obětního stolu a ambonu

Historie

V místech nynějšího chrámu stával románský kostel svatého Mikuláše, který byl roku 1119 z rozkazu krále Vladislava I., obehnán hradbami, valy a příkopem a tím byl útočištěm lidu při nebezpečí.

V první polovině 14. století kostel svatého Mikuláše vyhořel a na jeho místě byl postaven nový kostel zasvěcený svatému Bartoloměji, který byl roku 1384 povýšen na děkanský.

V husitských bouřích byl chrám vypálen a značně poškozen. Zachovalo se pouze kněžiště a některé zdi a pilíře chrámové lodi. Od poloviny 15. století začala oprava kostela.

Chrám byl dokončen za krále Vladislava II Jagellonského. Vnitřní výzdobu pořídili rakovničtí koncem 15. století a v průběhu 16. století. Roku 1496 koupili hlavní oltář.Chrám byl třikrát vypleněn během třicetileté války. V druhé polovině 17. století byl chrám opraven a během 18. století byly postaveny uvnitř nové oltáře. Hlavní oltář zhotovený truhlářem Herlou s obrazem umučení sv. Bartoloměje od Samuela Torera byl postaven roku 1695. V roce 1727 byla u západního průčelí postavena kruchta a barokně přestavěn štít kostela. Ke kostelu byly přistavěny různé kaple. V letech 1802 až 1845 byly zavezeny obrané příkopy a strženy mosty k chrámu.

Rozsáhlé opravy a úpravy provedl v letech 1885 až 1896 architekt Josef Mocker (jeden z architektů dostavby katedrály svatého Víta v Praze). Byly odstraněny různé přístavby, postaven západní štít se dvěma točitými schodišti na kůr, nový krov a v roce 1886 nový kůr v pseudogotickém slohu. V roce 1896 byly instalovány v gotickém slohu varhany od S. Petra z Prahy.

Charakter stavby

Chrám svatého Bartoloměje je orientovaná kamenná omítaná stavba, která se skládá ze tří lodí o třech polích. Střední loď převyšuje obě boční lodě a prodlužuje se na východ v presbytář o třech polích a závěru o pěti stranách osmiúhelníka. Nad obdélnou sakristií (původně kaple Panny Marie) je postavena nízká věž, která převyšuje hřeben střechy střední lodi asi jen o 4 m.

Zařízení chrámu

Skládá se z části ze středověkých pozůstatků, z části z barokní výpravy a z části z výbavy pořízené v průběhu 19. a 20. století.

Vnitřní vybavení

Hlavní oltář byl postaven roku 1875 a nahradil barokní oltář z roku 1695. Je dřevěný, vyřezávaný, polychromovaný na zděné menze v gotickém slohu od řezbáře Josefa Heidelberka z Prahy. Uprostřed stojí v nadživotní velikosti socha svatého Bartoloměje, vedle jsou menší sochy svatých Cyrila a Metoděje. Sochy řezal František Heidelberg z Prahy. V nástavci oltáře je zavěšen kříž mezi dvěma anděly (starší než je oltář).

Boční oltáře: Oltář svatého Vojtěcha – je to hlavní oltář s poutní kaple svatého Vojtěcha v Kounově. Oltář vznikl v druhém desetiletí 18. století. Obraz svatého Vojtěcha byl opraven v roce 1883 A. Bauerem. Oltář svatého Václava – je barokní z roku 1701 s obrazem svatého Václava. V nástavci je obraz křtu Ježíše Janem Křtitelem. Oltář svatého Josefa – je barokní z roku 1699 s obrazem smrti svatého Josefa. V nástavci je obraz svaté Terezie. Oltář svatého Jana Nepomuckého – vedle bočního vchodu, je z konce 19. století. Sochu světce řezal J. Veselý z Prahy. Oltář Božího hrobu – je pod kůrem v severní boční lodi. Pochází z konce 19. století a vytvořil jej J. Krejčík. Sochy vyřezali bratři Buškové ze Sychrova.

Další vybavení: Na jižní stěně střední lodi visí řezaný kříž ze 16. století. V presbytáři při stěnách jsou chórové konšelské řezané lavice z první poloviny 17. století. Z presbytáře je také vchod do sakristie, kde jsou masivní zdobené plechem pobité dveře z poloviny 15. století – dar Jiřího z Poděbrad. Sochy Panny Marie a Božského Srdce z roku 1904. Sochy svatého Antonína a svaté Terezie z roku 1905. Mramorové kropenky u vchodu z roku 1699 zhotovil Jiří Stann. Křtitelnice je cínová, dílo zvonaře Jana z Rakovníka. Původní víko se ztratilo. Nynější renesanční víko se sochou svatého Václava vyrobil roku 1591 rakovnický konvář Matouš Flemík. Kazatelna je mistrovské dílo Matěje Rejska z Prostějova a byla zhotovena v roce 1504. Je vytvořena z jednoho kusu pískovce. Stříška kazatelny, řezaná dle návrhu Josefa Mockera, je z roku 1885. Socha Ježíše na stříšce je z roku 1883 řezaná Ed. Veselým z Prahy. Malby v lodích a presbytáři provedl v letech 1894 -1895 Josef Kozlanský, kromě malby osmi fresek ze života svaté Doroty na severní stěně presbytáře, které jsou z první poloviny 14. století. V chrámu se pohřbívalo do roku 1730. Zachovalo se několik náhrobních desek pod kůrem a pod chórovými lavicemi. Z roku 1591 – deska z červeného mramoru paní Johanky Rejskovy, z roku 1553 – opuková deska Rubínů ze Sprinterka, z roku 1730 – litá deska Jakuba a Doroty Libertinů, z roku 1602 a 1615 – dvě desky Píseckých ze Třebska, dále náhrobní desky Jana Cukra z Tanfeldu, Jana Star. Crylla a Malinovského.

Vnější vybavení

Mosaiky

U hlavního vchodu je obraz pelikána, znaky země a města ze sekané mozaiky z roku 1895, zhotovený rakovnickou továrnou Kasalovský a Sommerschuh nynější RAKO. Na vnější stěně jižní boční lodi je umístěný obraz Piety z řezané mozaiky z roku 1935 od Jana Koehlera, provedený továrnou RAKO.

Zvony

Na chrámové věži je zavěšen zvon „Dominikál“, 0,92 m vysoký a 1,25 m v průměru. zhotovili jej rakovničtí konvaři Matyáš a Kašpar Flemikové roku 1598 z původního zvonu „Kotel“ z roku 1512. V sanktusníku visí zvon „Stříbrňáček“ 0,29 m vysoký a 0,29 m v průměru.

Zvonice u chrámu svatého Bartoloměje

Byla postavena roku 1495 pro dva mohutné zvony. Zvon „Bartoloměj“ zvaný také „Žebrák“, vysoký 1,32 m a 1,6 m v průměru, a zvon „Václav“ který je 1,08 m vysoký a má průměr 1.37 metru. Při opravě zvonice roku 1894 byla její historie uvedena v nápisech pod spodní římsou. Tyto nápisy při poslední opravě v roce 1979 již nebyly zjistitelné a nebyly obnoveny.

Text nápisů byl: I – Léta Páně 1495 Jiří Novák dobré paměti rakovnický mlynář z mlýna Bosákovského, koupil u zvonaře Jiřího na Novém Městě Pražském zvony Bartoloměje (Žebráka) a Jiřího (Mlynáře). Zvony ty zavěšeny na zvonici za panování J.M. Vladislava II krále Českého. II – Vazba této zvonice poprvé opravena L.P. 1526 za primátora Jana Píseckého, přelit chřaplavý zvon Jiří zvonařem Makalem a pokřtěn „Václav“. III – Léta Páně 1630 zvonice tato vyzdvižena dílem velmi mistrovským a způsobem šestirožním, když v Rakovníce byl primátorem Bartoloměj Samson. IV – Léta Páně 1894 přivedena znova do dobrého způsobu za panování J.M. císaře Františka Josefa I, krále českého, když purkmistrem byl Josef Čermák. Nad žaluziovými okny zvonice jsou vyřezány polychromované znaky země, města a deseti řemeslnických cechů. Uvnitř je postavena z dubových trámů stolice pro dva zvony. Stolice je nezávislá od vnějšího zdiva, konstrukce i pláště vlastní zvonice.

Svatý Bartoloměj – svátek 24. srpna Patron rakovnického kostela.

Apoštol Bartoloměj – Natanael

Narodil se v prvním století v Kaně Galilejské, zemřel v prvním století v Sýrii.

Tradice vypráví, že Bartoloměj se dostal k Ježíšovi přes apoštola Filipa. Kristus řekl, když svého nového učedníka uvítal a přijal do kruhu svých dvanácti apoštolů:“Hle pravý Izraelita, v němž není lsti.“(Jan 1,48).

Po Kristově zmrtvýchvstání kázal Bartoloměj v Arménii, Indii a Mezopotánii a hlásal evangelium. Slavným se stal svou schopností uzdravovat nemocné a především posedlé zlým duchem. Tak vyléčil od posedlosti i dceru arménského krále Polimia. Po tomto uzdravení se celá královská rodina obrátila na křesťanství.

Zuřící pohanští kněží štvali pohanského králova bratra proti Bartoloměji. Ten dal Bartoloměje zajmout svými vojáky a krutě mučit. Bartoloměj byl odsouzen k tzv. perskému trestu smrti: z živého těla mu stahovali kůži, a ukřižovali ho; některá podání mluví také o stětí.

Rok smrti svatého Bartoloměje byl kolem poloviny 1. století a místo umučení snad v Sýrii. Od konce 10. století odpočívají ostatky mučedníka a apoštola v kostele sv. Bartoloměje v Římě. Lebka sv. Bartoloměje je od roku 1238 v katedrále ve Frankfurtu nad Mohanem.

Úcta a tradice

Jako svátek svatého Bartoloměje je od roku 1568 v římském kalendáři uváděn 24. srpen. Na jeho svátek je mnoho různých zvyků, tradic a poutí po celé Evropě.

Patronství

Sv. Bartoloměje je patronem Frankfurtu nad Mohanem, Maastrichtu, Plzně, Altenburgu a mnoha dalších měst vesnic mezi nimi i Rakovníka; biskupství lutyšského; horníků, řezníků, knihařů, krejčích, sedláků, vinařů, pekařů, pastevců, sedlářů, koželuhů, obuvníků, štukatérů, obchodníků s olejem, sýrem a solí; proti nervovým chorobám, třasu a kožním nemocem.

Znázorňování

Svatý Bartoloměj bývá zobrazován většinou s černými kudrnatými vlasy, někdy má také krátký vous.( Na některých obrazech je také světlovlasý, nebo má světlý dlouhý vous.) Často je oděn do bílého nebo světlého pláště, na nohou má sandály nebo je bosý. Svatý Bartoloměj mívá u sebe knihu, svitek spisů, prapor, nůž na sdírání kůže, poutnickou hůl nebo hůl s křížem. U něho je často přemožený ďábel; také má někdy svou vlastní staženou kůži přes ruku, nebo svou sťatou hlavu v ruce.

Zpracoval podle F.Levého, V.Kočky V.Auera a J.Hronka : JM 2005

Foto: Petr Lokša, Lokša PrePress, www.loksaprepress.cz