Novák: Věřící jsou moji rodinou
Převzato z: rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/novak-verici-jsou-moji-rodinou-20130723.html
Rakovník – Rakovnické věřící potěšilo úspěšné dokončení akce za milion korun: zrestaurování podlahy v presbytáři a oltáře v rakovnickém kostele svatého Bartoloměje je hotovo.
Kostel a město
Vikář rakovnické římskokatolické farnosti Vojtěch Novák popsal: „Každý kámen se musel vyjmout, naložit a odvézt do Teplic nad Metují. Tam se obrousil, dovezl do Rakovníka a usadil zpět na své místo. Dlažba v presbytáři a v oltářním prostoru je dnes viditelně hezčí. Minulý rok byl také kompletně zrestaurován celý oltář, který už byl v zoufalém stavu. To vše se podařilo dát dohromady díky ministerstvu kultury, Městu Rakovník a velké rakovnické firmě, která nás zasponzorovala.“
Kostel svatého Bartoloměje dává městu jedinečnou krásu, je ozdobou jeho náměstí. „Kdyby na něm chyběla jeho silueta, tak by bylo podstatně chudší. A to vedení města chápe. Vzpomínám na jedno jednání na městě ohledně financí. Byl jsem se zeptat pana starosty, zda nám město pomůže, neboť dotace byla vázána na příspěvek města. Přišel i místostarosta Švácha, který finanční pomoc pro nás podpořil. Pronesl větu, na kterou nezapomenu: Jo, na kostel dáme, zdi nám neodjedou.“
O městě Rakovníku říká Vojtěch Novák, že je to nádherné město. „Když jsem přišel poprvé do tohoto kostela, bylo to 16. srpna 2007, byla právě večerní mše svatá. Vstoupil jsem do tohoto gotického chrámu a věděl, že se mi tady bude líbit. Gotiku totiž miluji. Myslím si, že se jednalo o vrchol církevní architektury.“
Věřící
Další otázkou je, zda Rakovničané mají o bohoslužby v kostele zájem. Zda kostel už není více kulturní památkou, nežli svatostánkem pro věřící. Zda tedy stále slouží více svému původnímu účelu, ke kterému byl věřícími postaven.
Kněz Vojtěch Novák působí na Rakovnicku už šestým rokem. Může tedy už srovnávat. „Napadá mě jedna krásná vzpomínka: Páter Zrzavý, filozof a hluboce věřící člověk, u kterého jsem bydlel na faře, říkal: Duše jsou jako motýli, sotva se přiblížíte, uletí,“ zavzpomínal, a poté odpovídá: „To je individuální. V kostele se začalo nově objevovat několik mladších i starších lidí, kteří tam dříve nechodili, nebo znovu obnovili vztah k Bohu. Jiní, kteří zde byli na začátku, už nevídám. Masová konverze tedy není. To by se muselo stát asi něco zásadnějšího, aby lidé pochopili, kde jsou jejich kořeny, proč jsou na světě. Že tu nejsou náhodou, že jejich životy nejsou vržením do bytí, ale že mají nějaký smysl a jasný cíl. Že jsou jejich pozemské životy jen určitou fází života, po které následuje život po smrti,“ vysvětlil Vojtěch Novák.
Křesťanství
Vojtěch Novák ale věří, že k obrodě křesťanství musí dojít, neboť to, že tu vydrželo dva tisíce let, není náhoda. „Svět se díky křesťanství změnil. Třeba jen úctu, jakou dalo ženě křesťanství, to jí nedalo žádné jiné náboženství. V té formě, jakou známe, by neexistovalo školství, zdravotnictví, soudnictví. Tam, kde bylo a je křesťanství, tam je prosperita, a to i hospodářská,“ zdůraznil Vojtěch Novák.
Radosti života
Rakovnický vikář Vojtěch Novák se prý raduje z každého dne. „Vstanu, podívám se z okna fary na kostel a připomenu si, že mám víru a že mohu praktikovat své kněžství. Ale raduji se i z obyčejných věcí. Že se mi zahnízdily sýkorky na zahradě, že tam zpívají. A radost mám i z několika mladých lidí, kteří se v posledních letech dali pokřtít. Jsou fajn a berou víru vážně. Mnohdy vážněji nežli lidé, kteří sem chodí po celý svůj život,“ popsal Vojtěch Novák.
Podle Vojtěcha Nováka je život s Bohem úžasné dobrodružství a křesťanská praxe záležitost celého života. „Stále se znovu a znovu učíme,“ zdůraznil Vojtěch Novák a dodal, že radost má také z toho, když se lidé snaží hledat Boha a v konečné fázi se jim ho podaří nalézt. „Víte, mám z toho radost jako každý rodič, který se těší z úspěchu svých dětí. Mám být totiž otec farnosti a věřící by měli být moje děti. Je ale pravda, že si toto oslovení musíme naší prací nejprve zasloužit. Každý, i nevěřící, by se měl snažit dělat poctivě svoji práci, být profesionál v tom, co dělám. Poctivá práce je vždy oslavou Boha,“ konstatoval Vojtěch Novák.
Láska
Snaží se každý den pěstovat svoji lásku k Bohu. „Kdyby nebylo mše svaté, tak bych nemusel být knězem. To je to nejkrásnější, to, pro co žiji,“ zdůraznil Vojtech Novák. K nevěřícím lidem necítí žádnou zášť, je mu jich jen strašně líto. Každému by přál, aby mohl Boha najít a žít s ním. „Lidé říkají, že jsme cvoci, když držíme celibát. Nebo také říkají, že ho nedržíme. To jsou lidé, kteří nevědí, co je to pravá láska. Že já mám pravou lásku. Lásku k Bohu. A také že tu mám své věřící, které mi Bůh svěřil. Ti jsou mojí rodinou.“
Autor: Jana Elznicová